Michal Viewegh - Biomanželka

20. června 2016 v 11:22 | Markéta |  Knihy - takhle to cítím já...

V pátek jsem navštívila knihovnu a poprvé si půjčila knihu od Michala Viewegha. Říkáte, že je to ostuda, protože Vy už máte všechny jeho knížky přečtené? Říkáte si, že snad nemám doma televizor, vždyť několik jeho knih již bylo přece zfilmováno?

Dobře. Přiznávám se. Nedívám se na televizi. Knihy ale miluji. Čtu je neustále. Proč tedy jeden z nejznámějších spisovatelů zůstával u mě v knihovničce opomíjen? Popravdě řečeno, nevím. Nelákal mě. Zajímavým se pro moji osobu stal v momentě, kdy jsem mohla sledovat jeho životní příběh v pořadu 13. komnata.(Na tento pořad se výjimečně dívám.)

Nejprve hvězda, která září na nebi, všechno se mu daří, svět se točí jenom kvůli němu. A najednou zrada. Závažná operace, boj o život. Na všech frontách potopa. Jeho konto se vyprázdnilo. Je švorc. Manželka se s ním rozvádí. Je na antidepresivech. Ztrácí se v ulicích. Zrazuje ho paměť, přestává si důvěřovat. Věci, které se zdály rutinou, jsou nyní v jeho očích nedosažitelným cílem.

V televizním dokumentu čtou z jeho nové knihy. A já ze slov cítím - tady to je. Přesně v tomto místě se něco děje. Zde to jde až na dřeň jeho duše.

Půjčila si knihu "Biomanželka". Jenže stala se chyba. Původně jsem chtěla knihu "Biomanžel", která vyšla 2015. Pouhou záměnou rodu mužského a ženského, jsem se dostala do roku 2010. Stalo se mi tedy to, že jsem jedním dechem přečetla knihu, kterou jsem vlastně ani číst nechtěla. Přemýšlela jsem ale o ní večer před spaním, do myšlenek mi vplouvala ve vlaku i v tramvaji.

Michal Viewegh se zoufale ptá, kdeže jsou ty zázračné ženy, které s láskou a péči žehlily manželovi košile? Měly uvařený oběd nebo se alespoň mile pokusily zeptat, co vlastně měl k obědu? Bylo to, jak kdyby přiléval olej do ohně.

Jsem asi feministicky laděná. Vidím nerovnoprávnost žen. Mají těžší život. Je jedno, zda jde o různé platy za stejnou práci, nebo o to, že co se muži toleruje, je u žen zavrženíhodné.

Já jsem ale (kromě namyšleného člověka) v hlavní roli knihy viděla zraněnou duši muže, která je denně ušlapávána aktivitami (mnohdy až nesmyslnými) jeho manželky. On jen žádá o její přízeň a zoufale prosí o její lásku. Křičí to na ni svým ubohým žárlivým způsobem a všechno se jen zhoršuje.

To mě přivedlo k myšlence, proč je můj klavír pro mě důležitější než můj manžel? Proč mých tisíc osm set zbytečných aktivit denně ničí to nejopravdovější, co v životě mám?

Vzápětí si sama odpovídám. Možná je to strach. Je to obrana umět si poradit sama se sebou, kdyby mě snad náhodou opustil? Není to však nejjednodušší cesta, jak ho ztratit?

Biomanželka mě nutila nejen přemýšlet, někdy mě i pěkně nadzvedla ze židle. Například v momentě, kdy autor řeší celulitidu poměrně štíhlé ženy. Naštvaně jsem polkla a řekla si: "To jsi, hochu, ještě neviděl celulitidu moji!"

I já diskutuji s manželem o věcech pro mě důležitých. Třeba- jak vznikl svět? Existuje bůh? Kochám se západem slunce a hvězdnou oblohou. A on se pořád jenom ptá - Co budeme zítra vařit? Je tak reálný, tak hmotný, až jde z toho husí kůže.

On zas na oplátku nesnáší ty moje věčné polemiky veškerenstva.

Díky Michalu Vieweghovi jsem si uvědomila, že podívat se na druhou stranu bitevního pole, obout si mokasíny svého partnera a zkusit se zamyslet sám nad sebou, není nikdy na škodu. S překvapením jsem zjistila, že problém je asi blíž, než jsem si byla ochotna připustit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jan Turon | E-mail | Web | 16. července 2016 v 9:06 | Reagovat

Zas Werich říkal: Já řeším podstatnë problémy, jako je mezinárodní politika, světový mír, úbytek vody...nepodstatnë problímy, jako co se nakoupí a kam se pojede na dovolenou, řeší manželka...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama