Život s nepřítelem

27. června 2016 v 15:06 | Markéta |  Knihy - takhle to cítím já...
Život s nepřítelem
Byla jsem ženou tyrana
Lenka Stránská

Velmi inteligentní žena, která vystudovala žurnalistiku, si píše deník. Přehledně, nekompromisně, fakticky popisuje tvrdou realitu svého života. Emoce do deníku nevkládá, protože v jiném případě by se musela zbláznit. Je naprosto nezbytné, aby si uchovala zdravý rozum. Má totiž děti, musí se o ně postarat.

Když se rozvedla a vstoupila do druhého manželství, myslela si, že má vyhráno. Nevěřila, že situace může být tisíckrát horší než v prvním vztahu. Její druhé manželství se pro ni stalo noční můrou.

Manžel nesplachuje na záchodě, protože vodou se musí šetřit. Nalije jí šťávu do postele. Sprostě jí nadává, občas ji zmlátí. Trestá ji za to, že uklidila (i když většina z nás by byla za úklid naopak vděčná), dělá naschvály, uráží ji. Kdykoliv udělá chybu, pokárá ji. Nejde ani tak o fyzické násilí, jako o psychický teror.

Působí to na mě, že neustálým opakováním a tyranizováním ze strany svého muže nakonec uvěří v to, co je jí denně servírováno: "Jsem neschopná". Věří, že když se polepší, nastane změna. Vůbec si však neuvědomuje, že i kdyby byla sebeneschopnější, nemá manžel ani nejmenší právo s ní jednat tímto ponižujícím způsobem.

Nabízí se otázka, proč tedy od svého muže neodejde? Odejít je prý jednoduché. Týraných žen přibývá a bohužel o tom nechtějí příliš mluvit. Jen hrstka si dokáže psát deník a jen ty nejodvážnější ho zveřejnit.

Především to berou jako ostudu, vlastní selhání, i když tomu tak vůbec není. Paradoxně si žena (pokud je rozvedená) vybírá stejný typ nového partnera. Neustále se točí v začarovaném kruhu, ze kterého neumí vyskočit.

Nejtěžší ze všeho asi bývá odhadnout přesnou hranici, kdy se o týrání jedná. Protože žena může být týraná bez jediné rány. Psychický nátlak je střídán záplavou lásky. Život pak probíhá jako na houpačce.

Nemám vlastní zkušenosti, ale mám kamarádku, která si touto cestou prošla.
Jiná kamarádka měla zase přítele inteligentního, zábavného, společností milovaného, ale jakmile přišlo na placení, vytrácel se. Účty zásadně neplatil, šatila ho, živila. Při výplatě zmizel a přišel domů až z herny - s prázdnými kapsami.

Uznávám mužskou a ženskou roli. Každá z nich má ve společnosti své důležité místo. Vážím si mužů a mužské práce. Vím, že to mají s námi ženami pohříchu těžké (ovšem stejně tak i my s nimi :))Jsem i proti obviňování mužů za každé rozčilení či malichernost. Existují však hranice, které bychom překračovat neměli.

Kniha ukazuje ženám směr a dává naději, aby nezůstávaly se svými problémy samy, protože život je příliš krátký na to, abychom ho plýtvaly ve svazku s tyranem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama