Hluboko uvnitř

16. července 2016 v 8:27 | Markéta
Dívám se na svého manžela, a přesto, že jsem s ním prožila hezkých deset let života, přemýšlím, jak málo o něm vím. Nechci si přiznat, jak téměř neznám svoje rodiče, sestru, bratry, maminku manžela. Nenaslouchám jejich slovům, neprojevím o ně dostatečný zájem, protože jsem zasažena proudem vlastních problémů, utápím se ve zmatku denních starostí a předstírám, že jsem tou nejdůležitější složkou lidstva.
My všichni jsme zahlceni informacemi a přestáváme se zajímat o své blízké. Ztrácíme se mezi nejnovějšími technologickými vynálezy. Auto nás přepravuje na velké vzdálenosti, nemluvě o letadlu. Ale prázdnota a dálka mezi lidmi rostou závratnou rychlostí. Čím je to způsobeno?
Nejhorší je, že my totiž nerozumíme ani sami sobě.
Proč se přejídáme, proč denně vypijeme hektolitry kávy a proč jsme se zapomněli pohybovat? Proč nás ovládl svět počítačů? Proč se ženeme za penězi, když na druhý břeh přejdeme úplně nazí jen se svou vlastní prostotou?
Mezi chaosem vnějšího světa nás najednou očaruje hudba, tak nádherná, že zasáhne to nekrásnější v nás. Zmateni se ptáme, odkud ta krása přichází? To jen zpívá naše srdce. A překvapeni zjišťujeme, že kdesi hluboko uvnitř, v našem středu, jsou odpovědi na všechny otázky. Zasaženi pravdou na okamžik zůstaneme v oněmění stát a přejeme si, aby ta chvíle trvala věčně.
Ptáte se, co se po nás na tomto světě vlastně vůbec chce? Popravdě řečeno nevím. A jsem přesvědčena, že to neví ani většina z nás. Hledáme a nalézáme, získáváme a ztrácíme. Mnohdy máme oči pláčem smáčené a jindy nás provází krásný smích. Proč tohle všechno? Jaký to má význam a jaký to má vlastně cíl? A já zase odpovím: Já to opravdu nevím. Myslím si však, že naše duše skrytá hluboko uvnitř našeho osrdce nám otevírá cestu do vesmíru a že pokud poznáme to, co je skryté pod povrchem, získáme tím i nový rozměr chápaní a bytí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jan Turon | E-mail | Web | 16. července 2016 v 8:58 | Reagovat

Jak říká S.K. Neuman: Snad není cest/jen lidé jdou/ a jedna z hvězd je vždycky tvou/ a z té ti zazní odpověď/ ař přestaneš se ptát/ Zajímavá úvaha.

2 Fredy | Web | 16. července 2016 v 11:47 | Reagovat

zajímavý desing blogu :-)

3 Leri Goodness | Web | 16. července 2016 v 17:33 | Reagovat

Naprosto trefný článek, který obsahuje tolik současných otázek, jejichž odpovědi bychom mohli řešit donekonečna - protože nikdo z nás pořádně neví, proč se děje, to co se děje, proč jsme tak šíleně zlenivěli a raději si píšeme s přáteli přes displej telefonu, posíláme přiblbý smajlíky místo opravdového smíchu nebo breku...vždyť je to tak ponižující, už jen pro nás samotné.
Většina z nás žije ve velkoměstech, kde ztrácíme pojem o čase, div nás nesrazí tramvaj nebo auto...
Není den, abychom nepromarnili pár hodin ve virtuálním světě, který nás absolutně ničím neobohatí, akorát nám přeplní mozkovnu, nasadí brouka do hlav vlivem slev, co se nás snaží zlákat a nabízí tolik možností, že nám nakonec vezmou celý náš volný čas - omyl - to MY si ho necháme dobrovolně vzít...

4 Dagmar Tomášková | E-mail | Web | 7. srpna 2016 v 16:43 | Reagovat

Píšeš krásně a trefně. Početla jsem si a děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama