Já a cigareta

20. července 2016 v 20:09 | Markéta |  Moje literární tvorba
Do svých dvaceti let jsem byla zapřisáhlý nekuřák. Svoje spolužáky jsem kritizovala moudrými slovy: "Jaký to má smysl nasávat a vyfukovat kouř? Mějte přece trochu rozumu," pokračovala jsem v dobré víře se slovy, "kouření způsobuje rakovinu!"
Nikdo z nich kouřit nepřestal a o mně si jen pomysleli: Nána pitomá!
Do dvaceti jsem směle pokračovala ve své výuce s přesvědčením, jak nesmírně hloupí mí spolužáci jsou a se smělým pocitem, jak moudrá jsem já:
"Jak si někdo může zcela dobrovolně ničit zdraví?" uvažovala jsem nahlas.
Proto, abych dokázala pochopit, mě čekala lekce. Jmenovala se tolerance, trpělivost a porozumění.
Pochopila jsem, že některé věci se zkrátka dějí, ačkoli nemáme ponětí proč. Bez zjevného důvodu se ze mě stal ze dne na den vášnivý kuřák. Kouřila jsem jednu cigaretu za druhou, naprosto nezvladatelně. Návykové látky mi ukázaly svoji moc v plné síle. Nevydržela jsem ani hodinu bez cigarety. Přišla jsem o vlastní svobodu a nezávislost. Cigareta mě ovládala a přitom jsem si přesně pamatovala, jak v osudný den všechno začalo. Na jedné diskotéce jsem s pohrdáním a povýšeně vyslovila: "Zapálím si, no a co, kdykoliv můžu přece přestat?" Provokovala jsem snad osud?
Později se kouření zvrtlo úplně. Začala jsem škaredě kašlat. Špatně se mi dýchalo. Bolelo mě v krku, nemohla jsem si zazpívat, přestože zpívám ráda.
"Měla bys přestat kouřit," radili mi lidé.
Chytráci, kdyby mi raději řekli, jak to mám udělat? Pak následovalo dvacet let kouření. Každou hodinu jsem si slibovala, že další cigaretu si už nedám, a opět jsem podlehla.
Mnozí mi tvrdili: "Máš slabou vůli," další se připojili, "dostatečně nechceš, jinak by se ti to dávno podařilo." Prosila jsem Boha a zůstávala bez odpovědi.
Putovala jsem s cigaretou životem k smrti vystrašená z rakoviny, vystresovaná a smradlavá od kouře. Otevírala jsem jednu ordinaci lékaře za druhou: "Prosím, pomozte mi přestat kouřit!" Už jsem si připadala jako beznadějný případ. Až jednou jsem otevřela ordinaci pana doktora Sochora v Brně na protikuřáckém oddělení, který mi řekl: "Myslím, že to půjde." Čekala nás dlouhá cesta. Ale zvládli jsme ji a nyní tři a půl roku nekouřím. Nedám si ani jedinou cigaretu, nerada bych provokovala osud.

Pochopila jsem, že jsou věci, kde nestačí chtít, naopak všechno zlomit silou vůle jednoduše nejde. O čem tedy ta lekce byla? Myslím si, že o pokoře. A to tom, že správné věci se přihodí v pravý okamžik.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama