Jaká budu umírat - Christine Brydenová

10. srpna 2016 v 14:22 | Markéta |  Knihy - takhle to cítím já...
Christine byla velmi známou a vysoce inteligentní ženou, jednala s ministry, měla na starosti program financování, pohybovala se ve vysokých společenských kruzích. A najednou jí v životě zasvítila červená. Stop - Alzheimerova nemoc.
Každá nemoc člověka změní, některá méně, jiná víc. Alzheimerova nemoc je závažné onemocnění, které způsobuje demenci. Demence znamená ztrátu paměti, oslabení inteligence, rozpad osobnosti. Jednoduše řečeno mozek chřadne, přestává fungovat a s postupnou progresí Alzheimerovy choroby se také mění chování postižené osoby, píše autorka knihy.
Moc dobře ví, co pro ni tato diagnóza znamená. Musí čelit osudu, že její osobnost se bude pomaličku rozpadat, nejprve ztratí orientaci, pak si pomalu přestane pamatovat jména. Její rodina ji bude ztrácet krůček po krůčku. Fyzicky bude sice přítomna, ale její centrální nervová soustava přestane fungovat.
Jejím pomocníkem je lék jménem Tacrin. Jedná se o lék, který sice nemoc neléčí, ale pomáhá zachovávat funkci mozku. Podle Christine je nebytně nutné udržovat mozek v plné činnosti, jako třeba číst, počítat příklady a jinak ho procvičovat. Tacrin a mozkový tělocvik se pro ni staly jednou z nezbytných rutin dne.
Autorka vzpomíná na pracovní kariéru, na svoji bystrost a rychlost při práci, s povzdechem na rtu si uvědomí, jak odsuzovala všechny, kterým nešla práce tak svižně jako jí. Neměla ráda lidi, kteří pracovali pomalu. Nyní zakouší, jaké to je, když mozek zrazuje a nepracuje tak rychle, jak bychom si přáli. Je to snad ironie osudu?
Christine přiznává, že se sice bojí okamžiku - jaká bude umírat. Nemá sice strach z umírání, ale spíše se hrozí se okamžiku, kdy nepozná své dcery. Nachází však jisté vnitřní smíření se svojí diagnózou, snaží se žít přítomností, jak jen to jde. Užívá si svých dcer plnými doušky tady a teď. Nenechává si uniknout ani jeden drahocenný okamžik s nimi. Nejdůležitější oporu našla ve své víře. V momentě, kdy nechává svůj osud volně plynout a obrací se k Bohu, začínají se dít hezké věci.
Lékaři udělají vyšetření mozku. Výsledky jsou hrozné, a proto nevěří, že patří Christine. Ta je totiž navzdory nemoci v dobré kondici. Lékaři jí předpovídali, že má co nejrychleji dopsat první knihu, protože nevědí, jak dlouho si zachová možnost psaní a uvažování. Ovšem Christine nejen že zdárně dokončila svou první knihu, ona má dokonce napsanou již i druhou. Odkrývá téma s Alzheimerovou nemocí. Pomáhá tím podobně nemocným a hlavně otevírá lidská srdce. Poukazuje na to, že takto nemocní potřebují namísto odsouzení spíše pochopení a lásku zdravých lidí


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katka | Web | 11. srpna 2016 v 15:31 | Reagovat

Hm, to bude dobrá knížka, ale nevím, zda bych ji ve svém rozpoložení dala...třeba někdy v budoucnu..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama