Listopad 2016

Kdyby se dějiny odehrály jinak

1. listopadu 2016 v 14:24 | Markéta
Kdyby se dějiny odehrály jinak

Jako dítě jsem si vždy myslela, že v předmětu jako je dějepis, se věci nemění. Automaticky jsem předmět brala jako věc stálou. To, jaký je to omyl, jsem zjistila, když jsem v roce 1989 maturovala. Nepřepisovaly se sice dějiny, ale veškeré učebnice dějepisu ano.
Učili doposud studenty samou lež? Vrtalo mně to v hlavě. Automaticky jsem se ptala. Mění se s každou změnou režimu i učebnice? Ano, vypadá to, že ano. A byla jsem naštvaná a smutná zároveň.
Kladla jsem si otázku, co s tím? Jaký je účel? Co to vlastně znamená? Takovéto počínání zavánělo manipulací. Jenže to dělá zřejmě každá vláda a každý stát. Nic divného.
Necháme se ovlivňovat, jsme náchylní k manipulaci. Vy, já, my všichni.
Postupně jsem dospívala a začala jsem chápat, že i ten nejpřesnější ukazatel hranice pravdy tvoří zdravý rozum člověka. Číst, hledat, nacházet souvislosti, dokázat vidět, co na první pohled není zjevné. Nenechat se ošálit leskem a třpytem pozlacené mince.

Kdyby se dějiny odehrály jinak, byli bychom šťastnější? Vzápětí si na ni odpovídám. Ne, nebyli. Každá etapa našeho života, každý posun lidstva bere i dává. Jako vítr odfoukne staré, a jako voda přinese nové.
Horko těžko si zvykám na ty stále změny, ale nic nenadělám. Nerada ztrácím, ráda získávám. Ať se mi to líbí nebo ne, jsem součástí cyklu jménem život. Nezbývá než se přizpůsobit. Život je zkrátka takový, jaký je, nevyzpytatelný svým překvapením, záhadný svými nikdy neprozrazenými tajemstvími, krásný s každým novým poupětem či ranním zpěvem ptáčka.

Co tím chci říct? Že se všechno děje s přesností hodinových ručiček. Své místo mají zlé časy, stejně jak ty dobré. A otázka kdyby se dějiny odehrály jinak, mě vůbec netrápí, protože … Co my víme, jak se doopravdy odehrály?