Proč mám ráda knihy

17. prosince 2016 v 16:49 | Markéta |  Knihy - takhle to cítím já...



Nevím, čím to bylo způsobeno a od kdy mě začala ovládat vášeň zvaná kniha. Ačkoliv jsem na tom ve škole nebyla nejlépe, hodiny literatury pro mě byly krásnou oázou. Milovala jsem poezii. Především balady Karla Jaromíra Erbena. Už tehdy bylo v mé duši cosi melancholického. Ale oslovila mě i Manon Lescaut od Vítězslava Nezvala nebo Máj od K.H. Máchy. Hltala jsem životopisy spisovatelů, ale zatraceně málo jsem četla. Jednoho dne mi mé studijní výsledky začaly vadit. Připadala jsem si nevzdělaná a hloupá. Chtěla jsem s tím něco udělat. A došla jsem k názoru, že zachránit mě může jedině kniha. Neuměla jsem si vybrat autory, četla jsem knihy, na které jsem intelektuálně nedosáhla. Přesto jsem vytrvala. Šla jsem vstříc dospělosti a společnost mi dělaly krásné knihy pánů Vladimíra Párala a Bohumila Hrabala. Později jsem ochutnala knížky Haliny Pawlowské, Markéty Nesvadbové. Přečetla jsem téměř všechny knihy od Simmela a oslovil mě i Remargue. Pak přišel můj oblíbený Hrabě Monte Christo od Alexandra Dumase, a Victor Hugo spolu se Stendhalem. Začala jsem číst. Nastal zlom. Nevím, jak a nevím proč. Všechno plynulo jako voda. Spontánně a bez násilí. Už jsem nečetla proto, abych sledovala určitý, řekněme vzdělávací cíl, ale proto, že kniha mě svým kouzlem zcela pohltila.
Navštěvovala jsem knihovny nechávala se opájet vůní knih. Cítila jsem se dobře v jejich prostředí a uvědomovala si, že všechno už tady jednou bylo. Tudíž všechno už bylo pravděpodobně zaznamenáno. Jen lidský mozek má (přes svoje neuvěřitelné možnosti) příliš malou kapacitu, aby obsáhl vědění, které stojí ve všech těch knihách. Asi jde jen o to, umět "správně" číst, hledat a nacházet. Vyznat se v té spoustě informací.

Přiznávám a bez mučení - nemám stále ten správný směr. Pořád ho hledám, a i když ho nakonec nenajdu, nestane se vůbec nic. Protože dnes už stoprocentně vím, že kniha otvírá svět naší fantazie, rozšiřuje vědomosti a hlavně dává člověku netušené příležitosti, dává mu svobodu snění a tím plní každičké přání byť té nejosamocenější duše.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 6. ledna 2017 v 23:57 | Reagovat

to jsme dvě :)...

2 Jana | E-mail | Web | 13. ledna 2017 v 13:13 | Reagovat

Kolik knih přečteš, tolik ivotů žiješ ... Někdy není důležitý koncept jako spíše zážitek :) Proto mám ráda různorodé knihy ( i když moje máma mnohdy říká, že pořádný autor je Eco a podobní velikání :) a to, co čtu já, je brak )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama