Srpen 2017

Návrat do sedla - Olga Chytková

12. srpna 2017 v 10:15 | Markéta |  Knihy - takhle to cítím já...

Knihu jsem dostala k přečtení od své kamarádky, která stejně jako já miluje koně. Hlavní hrdinka knihy je Tereza, která je plná úzkostí a neschopná běžného života. Její záchvaty úzkosti gradují dokonce v takové míře, že mnohdy musí být převezena do nemocnice. Strach a bezmoc ji ochromují na každém kroku. Její manžel Marek se o ni obětavě stará. Tereza dříve jezdila na koni a tak ji Marek zkouší navrhnout, aby začala navštěvovat kobylku v nedaleké stáji.
Tereza se zpočátku zdráhá, strach jí brání, ale jakmile znovu ucítí dech koně, pohladí hřívu, něco se stane. Začne pravidelně docházet do stáje. Jednu chvíli si myslí, že už má vyhráno, ale psychická nemoc je zákeřný průvodce a ozývá se znovu. Přesto překonává sama sebe a vrací se do sedla, začíná sice pomalu, ale dělá velké pokroky. Příběh je protkaný zápletkou jejího manžela s jinou ženou.
Život dává Tereze jasnou výzvu a ta ji přijímá. Výzva se jmenuje - žít život naplno a přijmout životní odpovědnost, které se dosud tolik vyhýbala. Tereza se v pětadvaceti letech vrací zpět na parkurové závodiště a vyhrává stoji první velkou cenu, je to sice druhé místo v parkuru, ale první za její odvahu nejen v sedle, na závodišti, ale především v jejím osobním životě.
Vztah s Markem končí. Jedny dveře se pravděpodobně zavírají a jak říká staré přísloví, další má Tereza otevřené. A ona do nich hrdě vchází.
Knihu jsem četla s velkým zájmem, místy mi vlhy oči, místy jsem doslova hltala každé písmeno. Ten příběh má pro mě osobní rovinu. Sedm let jsem jezdila jako mladá holka. A nyní až v pětačtyřiceti se vracím do stáje a lituji všech těch roků, kdy jsem tam nebyla. Vzhledem k tomu, že mám psychiatrickou diagnózu, dobře vím, jak úzkost vypadá. Fandila jsem Tereze na každém jejím kroku. Vím, jaké to je, když člověk přijde do stáje a najednou všechny starosti a strasti jsou ty tam.
Ztotožnila jsem se s Terezou a to zcela, i když mě už dávno není pětadvacet, a protože mě kniha tak silně oslovila, snažila jsem se něco víc zjistit o autorce knihy.

Paní doktorka Olga Chytková o sobě skoro nikde nic nepíše, a proto jsem hledala na internetu a našla jsem pouze kontakt na její veterinární praxi. Nevěděla jsem, zda je to ona, a přesto jsem to riskla a napsala jí email. Paní doktorka mě svojí odpovědí jen utvrdila ve faktu, že je nejen velmi hodný člověk, který moc miluje koně a všechna zvířata, ale nejsou jí lhostejné ani lidské osudy. Odepsala mi krásné a povzbuzující řádky. Na mě zapůsobila velmi skromným dojmem člověka, který vůbec netouží po medializaci. Napsala několik dalších knih: Když vzpomínky nebolí, Až poletí hvězda, Moje koňská abeceda, Neříkej ne, Když víš, jak voní vítr, Stopy v duši. Mně už další kniha od paní doktorky leží na nočním stolku u postele. Těším se, až ji otevřu.

Zfetovaná duše

4. srpna 2017 v 15:46 | Markéta |  Moje knihy
Zdeněk Horký
Markéta Bednářová

Je to autobiografický příběh a není o mně. Přesto se mě příběh dotýká víc, než je zdrávo. Ten člověk, o kterém píši a který je jedním z autorů, je můj bratr.

Bratr, který se vždy ke mně choval hezky, měl rád zvířata a jehož povahu bych tipovala na hodně mírnou. A přece. Jeho život je jak na kolotoči a ten, kdo knihu přečetl, žasl, kolik toho může obsáhnout život tak mladého člověka.

Všechno začalo naprosto nevinně. Podnikal. Na svůj věk a možnosti podnikal úspěšně. Nejdříve měl menší diskotéku, pak větší. Chtěl víc. Stále chtěl víc peněz. Sama nevím z jakého důvodu.

Pak to přišlo. Hrací automaty na jeho nové diskotéce. Chyběla mu servírka, vzal za ni službu, snad jen tak, aby ukrátil čas, si šel zahrát, ještě několikrát akci zopakoval, a jeho vstupenka do pekel ležela na stole. Začal hrát. Stával se z něho gambler. Vsázel vysoké částky a jak šel čas, problém se prohluboval. Byl ve vlaku, který nestaví a z nějž nelze vyskočit. Řešil problémy únikem. Ten únik se nazýval drogy. Zapomněl, alespoň ve chvíli, kdy byl na droze. Naopak se zdálo, že všechno má své řešení. Byl to klam. Pouhý přelud, kterým se nechal unášet, a který ho odvracel od reality života a všechno jen ztěžoval.

Další osudná myšlenka, jak vydělat prohrané peníze, byla začít drogy vařit. Podepisuje si tímto svůj ortel. To však pro tuto chvíli ještě neví. V drogovém opojení si myslí, že mu všechno projde.
Celý příběh končí ve vězení. Jezdíme tam s manželem a já bratra prosím, aby sepsal všechno, co se stalo, a abychom se pokusili knihu vydat. On se zdráhá, protože se domnívá, že by byl pro smích.

Po propuštění svoje chyby opakuje, je opětovně zatčen a já s manželem ho již odmítáme navštěvovat. Posílám mu obálku knihy, která mi právě vyšla v nakladatelství Triton, a on mi jako odpověď zasílá ručně sepsaný vlastní autobiografický deník. Čtu a je mi líto, jak málo jsem o něm věděla. Je smutné se některé věci dozvídat až ze stránek deníku.

Bratr má jednu velikou výhodu: ačkoli je ve vězení, má skvělé rodiče, kteří mu jsou v těch nejtěžších chvílích oporou. Přestože s jeho jednáním nikdy nesouhlasili, nikdy nad ním nezlomili hůl.


A já? Moc mu přeji, aby znovu dostal důvěru soudců a měl tak šanci ukázat, že tentokrát ji určitě nepromarní.