Zfetovaná duše

4. srpna 2017 v 15:46 | Markéta |  Moje knihy
Zdeněk Horký
Markéta Bednářová

Je to autobiografický příběh a není o mně. Přesto se mě příběh dotýká víc, než je zdrávo. Ten člověk, o kterém píši a který je jedním z autorů, je můj bratr.

Bratr, který se vždy ke mně choval hezky, měl rád zvířata a jehož povahu bych tipovala na hodně mírnou. A přece. Jeho život je jak na kolotoči a ten, kdo knihu přečetl, žasl, kolik toho může obsáhnout život tak mladého člověka.

Všechno začalo naprosto nevinně. Podnikal. Na svůj věk a možnosti podnikal úspěšně. Nejdříve měl menší diskotéku, pak větší. Chtěl víc. Stále chtěl víc peněz. Sama nevím z jakého důvodu.

Pak to přišlo. Hrací automaty na jeho nové diskotéce. Chyběla mu servírka, vzal za ni službu, snad jen tak, aby ukrátil čas, si šel zahrát, ještě několikrát akci zopakoval, a jeho vstupenka do pekel ležela na stole. Začal hrát. Stával se z něho gambler. Vsázel vysoké částky a jak šel čas, problém se prohluboval. Byl ve vlaku, který nestaví a z nějž nelze vyskočit. Řešil problémy únikem. Ten únik se nazýval drogy. Zapomněl, alespoň ve chvíli, kdy byl na droze. Naopak se zdálo, že všechno má své řešení. Byl to klam. Pouhý přelud, kterým se nechal unášet, a který ho odvracel od reality života a všechno jen ztěžoval.

Další osudná myšlenka, jak vydělat prohrané peníze, byla začít drogy vařit. Podepisuje si tímto svůj ortel. To však pro tuto chvíli ještě neví. V drogovém opojení si myslí, že mu všechno projde.
Celý příběh končí ve vězení. Jezdíme tam s manželem a já bratra prosím, aby sepsal všechno, co se stalo, a abychom se pokusili knihu vydat. On se zdráhá, protože se domnívá, že by byl pro smích.

Po propuštění svoje chyby opakuje, je opětovně zatčen a já s manželem ho již odmítáme navštěvovat. Posílám mu obálku knihy, která mi právě vyšla v nakladatelství Triton, a on mi jako odpověď zasílá ručně sepsaný vlastní autobiografický deník. Čtu a je mi líto, jak málo jsem o něm věděla. Je smutné se některé věci dozvídat až ze stránek deníku.

Bratr má jednu velikou výhodu: ačkoli je ve vězení, má skvělé rodiče, kteří mu jsou v těch nejtěžších chvílích oporou. Přestože s jeho jednáním nikdy nesouhlasili, nikdy nad ním nezlomili hůl.


A já? Moc mu přeji, aby znovu dostal důvěru soudců a měl tak šanci ukázat, že tentokrát ji určitě nepromarní.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marie | E-mail | Web | 5. srpna 2017 v 19:45 | Reagovat

Velmi smutné čtení. je mi vašeho bratra velmi líto a vůbec všech, kteří se nechali zlákat......Moc mu přeji a také vám, aby se po čase život stabilizoval na schůdnějších cestách. Obdivuji i vašeho manžela, že vás doprovází za bratrem do vězení. A rodiče si také zaslouží hlubokou poklonu. ne každý by to dokázal ustát. Znám dost případů, kdy se rodiče zřeknou svých dětí, stydí se za ně a nejen, že nepomůžou ani psychickou podporou, ale zoufale se snaží je vymazat z mysli a ze života. :( Zatím si na přečtení knihy netroufám, asi působí dost depresivně, hlavně i proto, že děj není jen autorskou licencí, ale opírá se o skutečný a právě prožívaný životní příběh. Držím všem palce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama