Poselství koní - Klaus Ferdinand Hempfling

31. října 2017 v 17:45 | Markéta |  Knihy - takhle to cítím já...

Už ani nevím přesně kde, jsem uviděla jméno autora této knihy poprvé. Možná mě zaujala kniha Tanec s koňmi. Našla jsem si ji na internetu a nechala si ji zaslat domů. Později jsem hledala jeho dokumentární videa o koních, která má uveřejněné na youtube, vyhledala jsem jeho webové stránky.
Věděla jsem, že ten člověk ví a zná mnohá tajemství o koních a při jejich výcviku nepoužívá žádné násilí. Všechno se děje naprosto spontánně a přirozeně.

Kniha Tanec s koňmi se mi tak líbila, že jsem si v místní knihovně vyhledala od pana Hempflinga další knihu. Jmenovala se Poselství koní.
Později mi téhož autora doporučila autorka knih o koních, která pracuje jako veterinární lékařka. Velmi jsem si jejího názoru vážila a fakt, že knihy mám už doma, byl pro mě znamením, že mám dobře nakročeno.

Zda jsem skutečně pochopila celý rozsah knihy, těžko říci. Jedno jsem z knihy cítila jasně - lásku ke koním a poznání, jak moc se máme od koní naučit, budeme-li pozorně naslouchat, každým dnem a na každém kroku.

Chtít koně lámat násilím, a přitom naivně přezírat realitu, že všechna ta hra je vlastně jenom o nás, nelze. Neradi si to přiznáváme, ale je to o našem světě a o našich pocitech, o našem strachu a úzkosti. Dokud se nenaučíme zvládat vlastní problémy, dokud nejsme schopni vžít se do pohybu koně, když necítíme každý jeho sval, každý jeho krok, jsme mu stále na míle vzdáleni.
Sama chci několikrát vyřešit vzniklou situaci razantně, ale pak se zastydím sama před sebou, protože v nitru cítím, že takto to dělat vůbec nechci.

Jak moc jsem autorovi záviděla, že on ví, že on umí, protože pochopil. A vzpomněla si na marný boj se Sendy v ohradě, která si mě prohlédne od hlavy až k patě a přesně ví, co se mi asi honí v tu chvíli hlavou. Pakliže přemýšlím o tom, jakou lotrovinu mi dnes provede, hned si nějakou připraví.
Bazalka mě zase dojme svým charakterem. Bazalce věřím a nevím proč, cítím se v její přítomnosti nádherně.

Ale stále vím, že neumím, nevím a snažím se dívat na holky, které strávily celý život u koní, snažím se trávit čas v ohradě a jen tak pozorovat, co dělají koně a tiše přemýšlet, jak spolu asi mluví a jak se chovají.

Vím, zřejmě se mi nikdy nepodaří dosáhnout onu preciznost, šikovnost, jakou mají holky. Vím, že se nikdy nepřiblížím ani půl procentem panu Hempflingovi. Pochopím - li však, alespoň byť nepatrnou trošičku z toho, co chce pan Hempfling sdělit, dokáží - li mě koně učit, budu-li umět koním naslouchat, možná že na samém konci k svému překvapení objevím díky koním vlastní srdce.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MarijaKes | E-mail | Web | 3. listopadu 2017 v 14:05 | Reagovat

Moc krásně napsané. :)

2 Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca | E-mail | Web | 5. listopadu 2017 v 17:16 | Reagovat

Nádherný kůň

3 Cecílie | Web | 6. listopadu 2017 v 9:53 | Reagovat

Určitě pěkné knihy. Já takhle milovala vše o psech. Jistě se máme od zvířat co učit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama