Listopad 2017

Slavné pohádky s oponou

12. listopadu 2017 v 11:29 | Markéta |  Knihy - takhle to cítím já...
Slavné pohádky s oponou
Kniha s malým divadélkem
Miloš Kratochvíl
Ilustrace: Markéta Vydrová


Jakmile jsem spatřila knihu Slavné pohádky s oponou, ihned mě zaujala. Je to kniha, po které nadšeně sáhne každé dítě, stejně jako maminka nebo tatínek. Není určena jen nejmenším, ale celé rodině. Děti a rodiče mohou strávit společné chvíle, na které budou dlouho vzpomínat. Společné dílo autora Miloše Kratochvíla a ilustrátorky Markéty Vydrové udělá z každého dítěte divadelního mistra.

Mají vaše děti rády divadlo? Kutí, tvoří a slepují? Výborně. Kniha je pro ně skvělá příležitost. Moudrost pohádek tak bude provázet bystrou mysl dítěte, které se bude moci hravou formou naučit nazpaměť veršíky a osvojí si i řadu dovednosti. Veršíky jsou nejen snadno zapamatovatelné, ale také vtipné a krásné.

Nejsem dítě, ale když vidím tuto knihu, sama cítím jistou nostalgii, a kdyby mi to nebylo hloupé, zahrála bych si. Lituji, že jsem už dávno odrostla a vzpomínám na doby, kdy jsem divadlo tak ráda hrála.
Mám však malého synovce, který knihu jistě ocení. Budeme hrát spolu. A to je pro mě důvod se k divadéku vrátit.

V první části knihy jsou pohádky O chytré princezně, Oslíčku otřes se, Tři přadleny, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Bajaja, Rozum a štěstí.
V zadní části jsou z tvrdého papíru nakresleny jednotlivé pohádkové postavy.
Každá pohádka je označena barvou, k níž je přiřazena stejná barva vystřihovánek.
Kniha je doplněna podrobným kresleným návodem, jak si vytvořit malé jevišťátko, následují návody na slepení zvířátek a stromů.

Knižní dárek tohoto typu udělá radost téměř každému dítěti. Miloš Kratochvíl a Markéta Vydrová jsou toho stoprocentní zárukou.


Budete mi chybět, až tu nebudu - Cory Taylorová

7. listopadu 2017 v 16:40 | Markéta
Statečný boj s rakovinou a touhou všechno vzdát


Hlavní hrdinka knihy má zhoubný nádor na mozku, později se metastázy dostávají do celého těla. Ví, že zemře. Bojí se smrti a poprvé v životě přemýšlí, že si sáhne na život. Tajně si obstarává jed, aby své trápení mohla bezbolestně ukončit.

Mám silný pocit, že autorka bojuje o přijetí eutanazie, a po přečtení knihy jsem si uvědomila, že jí nelze její názor zazlívat. Naprosto ji chápu, přesto s eutanazií nesouhlasím. Sama jsem byla ve velmi vážném ohrožení života, kdy nikdo už nedoufal v obrat. Přesto se stal zázrak a dostala jsem se z kritického stavu na pokraji života a smrti.

Myslím si, že nechat člověka rozhodovat o životě a smrti je příliš odvážné. Člověk dokáže být někdy hodně nebezpečný a v okamžiku, kdy dostává moc (moc rozhodnout o životě a smrti naprosto legálně), celá situace získává jiný rozměr a určitě nikoli příliš pozitivní.

Ovšem na druhou stranu si kladu druhou otázku: je důstojné nechat člověka trpět v nemocnici v někdy naprosto nelidských podmínkách? Cory si stěžuje, že se o smrti vůbec nemluví, navzdory její všudypřítomnosti. Vážně nemocní lidé o ní ale mluvit potřebují, chtějí se na odchod připravit. Dříve lidé umírali doma a smrt byla přirozenou součástí života. Dnes umírají v nemocnicích, naprosto osamoceni, v prostředí, které je jim nepříjemné, sami se svým trápením. Já se ptám: jak moc jim to odchod ze života ulehčí? Věk se prodlužuje, ale tím i doba umírání. Cory o tom ví jistě své.

Téměř vždy, když jsme nemocní, rekapitulujeme. Hledáme, klademe si tisíc otázek. Zlobíme se nad neúspěchy, omyly a pády, ale jak tvrdí Cory, právě ony nás utvářejí. Odstraňte je a nebudete nic.

Vážná nemoc nám dává jednu velikou možnost, která je vzácná. Máme čas. Čas dát do pořádku věci, které bychom měli urovnat, čas říct svým nejbližším to, co jsme celou věčnost odkládali. Sdělit jim podstatné a rozloučit se s nimi.

Dříve nebo později budeme stát každý z nás tváří v tvář smrti. Nikdo z nás neuteče. Nikdo z nás se neskryje.

Mě napadá jen jedna otázka: jaký by byl život na Zemi, kdyby smrt neexistovala? Jak by se lidé chovali a čeho všeho by byli schopni? Smrt, to je jednak velká bolest ze ztrát nejbližších, ale také uvědomění si konečnosti a tím i touha prožít přítomný okamžik, radovat se ze západu slunce a modré oblohy.