Leden 2018

Stopy v duši - Olga Chytková

28. ledna 2018 v 10:01 | Markéta
Moje oblíbená spisovatelka MVDr. Olga Chytková píše překrásně o koních, ale nejen o nich. Jedním z důkazů je kniha Stopy v duši. Je to kniha o rodičích, které v životě potká ta největší životní tragédie. Ztratí malou dcerku. Celá rodina prochází zatěžkávací zkouškou. Bolest střídá beznaděj. Nejvíce upadá do zoufalství máma malé Blanky, ale i tátovi, který se snaží být rodině oporou, už někdy dochází síly. Dcerka Blanka měla vadu srdce.
Zoufalství mladé ženy, lékařky, dojde tak daleko, že myslí i na sebevraždu. Bolest je nesnesitelná. Je tu ale ještě jejich syn Štěpán. Je malý a potřebuje je oba - tátu i mámu.
Je to právě její manžel, kdo v nejtěžších chvílích, otevírá víru a jistotu v jejím srdci, tvrdí, že všechno má svůj řád a smysl a dává jí naději. Manželé se rozhodují o adopci, a pak se o ni pokoušejí a procházejí všemi nezbytnými psychologickými a přípravnými semináři.

Jenže to by nebyl život, aby se všechno nezkomplikovalo. Malý Štěpán se ztratí. Všude ho hledají a najdou ho v nedaleké díře, ze které se snaží sám vylézt. Nevolá o pomoc, protože se domnívá, že je přece už velký chlap a něco takového zvládne. Večer je ale promrzlý a má vysokou teplotu. Když ho jde před spaním táta zkontrolovat, zjistí, že má divnou barvu. Rodiče přivolají sanitku. Předběžná diagnóza zní, že se zřejmě jedná o vrozenou vadu, a onemocnění by se určitě dříve či později projevilo.

Po nebytných vyšetřeních v nemocnici zjistí, že malý Štěpán bude muset podstoupit operaci srdce.
S mámou se zatočí celý svět. Ztrácí pevnou půdu pod nohama. Tohle přece po ni nikdo nemůže chtít podruhé? Propadá panice a hysterii. Tohle už nezvládne.

Jediný, kdo si z operace nic nedělá, je malý Štěpán. Prohání se s pejskem, jakoby jeho srdíčko bylo zdravé, a když mu maminka domlouvá, podívá se na tatínka s prosbou o sourozence.
Sice je žádá, ale prosit nemusí. Protože on ví své, snad vítr nebo slunce mu prozradily, že bráška bude. Znamení bylo jasné. Kdo ví, kam až malá nemocná dušička dokáže dohlédnout?

Nebudu předbíhat děj, nechávám na Vás, abyste si knihu přečetli a zjistili, zda se Štěpán vyrovná se závažnou operací srdce. Zda dostane svého sourozence a dokáže - li rodina poděkovat někomu, kdo stejnou měrou, nám neznámým způsobem a z neznámých důvodů, bere naše milované a zároveň obdarovává všechny, kteří milují.

Čeho se bojíš?

24. ledna 2018 v 17:25 | Markéta


Někdo se může bát budoucnosti, jiného straší zase minulost. Vidina toho, že člověk může přijít o práci, taky není příznivá. Jsou lidé, kteří mají řidičský průkaz, a přesto za žádnou cenu nevlezou do auta. A to nemluvím o stárnutí. Straší nás ve snech nebo ho přijímáme s tím, jak život jde? Každý z nás je jiný a já ačkoliv mám povahu melancholika, navzdory kopancům a pádům, které jsem v životě udělala, snažím se vidět sklenici spíše polo-plnou než polo-prázdnou.

Mám také své chmury, chodím ke koním, a protože už je mi čtyřicet pět, když se večer obracím na posteli, cítím svá záda. Ráno si někdy myslím, že se snad nenarovnám. Pak se ozve kdesi v mé mysli: Co budeš dělat za dva roky, co za deset let? Nechávám svoji rozbouřenou mysl hrát její vlastní hru a náhle si uvědomím, že ačkoliv mě někdy tyto myšlenky zaskočí, nedovolím jim, aby mě ovládly zcela.

Jsem u koní nepopsatelně šťastná, a to vyrovná všechny negativa. S Bazalkou (moje kobylka) si hrajeme v ohradě, nehledě na moje negativní niterná vnuknutí, vidím na ní, jak i ona má radost ze života. Dívám se, jak cválá, a bere mi to dech. Šťastná si přijde pro odměnu, dostane kousek chleba a radostně odkluše zpět ke koním.
Bazalka je bílá jako pohádkový kůň. Vyčistím ji a ona se okamžitě vyválí v tom nejhorším blátě. Čistím ji a je na ní vidět, jak přivírá oči a užívá si to. Za tu přítomnou chvíli a za pocity, které cítím v její blízkosti, jsem jí nepopsatelně vděčná.


Vzpomenu si na jednu teorii, která mě povzbudí: prý si sami tvoříme svět vlastními myšlenkami. Pokud si představujeme jen samá negativa, zobrazí se to v našem životě. Přitahujeme na sebe kladné či záporné věci. Všechno je zřejmě o tom, jak se momentálně cítíme. Naše mysl tvoří emoce a my jsme z části jejím tvůrcem. Možná je to cesta, jak se pokusit odnaučit strachu.

Kryštofovy nebetyčné maléry - Markéta Zahradníková

15. ledna 2018 v 9:51 | Markéta |  Knihy - takhle to cítím já...


Jakpak to asi vypadá v nebi? Náš Anděl Kryštof se právě připravuje na veledůležitý úkol. Bude vyslán na Zemi, chránit malého človíčka, který se jmenuje právě jako on. Což není vůbec jednoduchá věc a musí se na to řádně připravit. Kryštof proto chodí do nebeské školy, kterou vede sám pan ředitel Beránek. Kryštof ho má velmi rád, stejně tak jako všichni jeho spolužáci - Anežka, Barunka, Samuel a Marcelek. Pan ředitel si totiž ví se vším rady a na každého je milý a přátelský. Kryštof si přeje být jednou stejný jako on.

Kryštof, popravdě řečeno, lidi moc nechápe, protože je ještě nedovyvinutý. Nechápe například, proč si lidé tak libují v číslech a věnují jim tolik času. Rozdělili si prý čas na sekundy, minuty, dny, měsíce ba i na celá staletí. Prý, aby věděli, kolik času jim ještě zbývá. Každý ale přece ví, jaká je to ptákovina, copak nějaký živáček ví, kolik času mu ještě zbývá?

Se svým bratrem Samuelem, uzavřeli velké přátelství a na důkaz toho si vyměnili andělské pírko. Oba jsou ale netrpěliví a nemůžou se dočkat narození svého svěřence. Jak to jen udělat? Kryštůfek má nápad. Půjčí si z nebeské knihovny velmi vzácnou knihu, která jim poradí, jak na to.
Pan Gutenberg je vezme na prohlídku knihovny a Kryštůfek se ptá na vzácnou knihu. Pan Gutenbergmu ji nechce půjčit, protože na takové čtení je ještě nedovyvinutý. Kryštůfek se však nemůže udržet a samou touhou vzplane a způsobí tím nechtěně požár v nebeské knihovně.

Kdyby nebyl Kryštof andělem, jistě by se zamiloval do Anežky. Nejenže je hezká, ale i překrásně voní. Jenže se občas poškorpí a musí pak své lotroviny vysvětlovat před Nebeskou radou a to není nic příjemného ani pro anděla.

Kryštůfek je také vyslán k nebeské bráně, aby se tam naučil, co bude pro svou práci na Zemi nezbytně potřebovat. Překvapí ho, že jsou i malé hříchy, před kterými i samotný anděl strážný zavře oči, ale jsou tam i lidé, kteří rovnou letí do Vylepšovny, protože si to zkrátka zaslouží.

V nebi má své místo i Lunapark se spoustou umělců. Je tam i Elvis Presley. Ten má o Kryštofa velký zájem, protože je prý andělský talent na hudbu a tanec. Potkáme tam i MagdalenuRettigovou, která prostě božsky vaří a Henryho Forda. Nebesa jsou plná zážitků a překvapení, ale i zde všechno má svůj řád a smysl.

Najednou se rozezní signál a přichází očekávaný okamžik. Kryštof i Anežka dostávají své svěřence.
Rychle letí do nemocnice a stanou před stejnými dveřmi a stejnými rodiči. Myslí, si že je to mejlka, ale jsou na omylu. Právě přichází na svět dvojčata.

Pro někoho krásný závěr knihy, pro mě trošku zklamání, protože jsem na poslední stránce knížky a těžko se s ní loučím. Kniha je psána krásným jazykem, vlastním pro dětského čtenáře. Kdykoliv jsem ji brala do ruky, věděla jsem, že nebudu mít nouzi o dobrou náladu. Sledovat Kryštofa, Samuela i Anežku s celou nebeskou radou i s celým vesmírným nekonečnem byl pro mě opravdu příjemný čtenářský zážitek.



Doba jedová 6 - B. Brett Finlay, PhD, Marie-Claire Arrietaová, PhD

4. ledna 2018 v 9:14 | Markéta
Špína - hygiena - imunita - alergie

Mikroby - možná se na první pohled zdá, že nejlepší by bylo všechny je zničit. Napadlo vás však někdy, že některé mikroby jsou i naši přátelé? Mnohé z vás jistě ano, jak moc ale zasahují do podstaty našeho zdraví, nám vysvětluje tato kniha. Některé čtenáře informace překvapí, jiným dá naději na příznivou budoucnost zjištění, jakou roli mikroby hrají při zvládání dosud nezvladatelných chorob. Nutno podotknout, že výzkum ohledně mikrobů a mikrobioty (dříve mikroflóra, jakýsi souhrn všech genetických informací přítomných buněk) je ještě v plenkách, přináší nové obzory a naděje v medicíně.

Víte, že děti, které se rodí přirozeným způsobem, dostávají mimo jiné od matky první dávku mikrobů? Příroda moc dobře ví, co je pro novorozeně nejlepší, a s touto dávkou mikrobů jim zajišťuje ochranu pro další život.
Děti narozené císařským řezem jsou o tyto mikroby ochuzeny, což se může projevit na jejich budoucím zdravotním stavu.

Kniha podrobně s názornými příklady a radami popisuje období porodu a kojení. Dočteme se o významu kojení, kdy například mateřské protilátky pomáhají bojovat proti patogenům (mikrobům způsobujícím onemocnění). Na druhou stranu autor připouští možnost, že doba kojení je pro maminky velmi náročná, a ne úplně v každém případě a za každou cenu vhodná.

Ve snaze udělat pro své dítě to nejlepší jsme začali všechno pečlivě uklízet, sterilizovat, a ani jsme si přitom nevšimli, že není špína jako špína, a že se špatnými mikroby ničíme i ty, které jsou pro náš život blahodárné. Blízký kontakt kojence či malého dítěte se zdravým psem není nikdy na škodu. Naopak. Je pravděpodobné, že se u dítěte sníží riziko alergií nebo astmatu.

Velkou událostí lidstva bylo vynalezení antibiotik, která v době svého objevu a dlouho poté zachraňovala životy lidí. Antibiotika jsou určena k paušální likvidaci mikrobů. Léčení antibiotiky bylo přelomem v medicíně, protože antibiotika začala léčit nemoci, které dříve končily smrtí.
Ale přesně jak stojí v knize - kdykoliv dostaneme něco dobrého, nikdy nevíme, kdy s tím přestat.
Zneužívání antibiotik nás zavedlo ke katastrofálním následkům. Mikroby se staly proti antibiotikům imunní.

A co pevná strava a mikrobiota? Nezdravá strava (průmyslově zpracované potraviny, přemíra tuků, cukru, nedostatek zeleniny) je příčinnou mnoha civilizačních nemocí. Taková strava trvale snižuje mikrobiom - tzn. počet mikrobů, které osidlují naše střeva. Takový stav potom vede ke vzniku mnoha civilizačních chorob - např. alergických reakcí, snížené imunity, špatného zažívání. Dbejte proto na různorodost mikrobioty dítěte. Podávejte pestrou stravu všech potravinových skupin.

Mě osobně velmi zaujala kapitola obezita a mikrobiota - většina odborníků se shoduje, že jde o největší epidemii, jaké vyspělé země světa čelí. K nárůstu hmotnosti došlo v důsledky změny, která souvisí se životním prostředím. Příčiny epidemie obezity ovlivňují tři faktory: jíme jinou stravu a konzumujeme jí více, méně se pohybujeme a někteří z nás mají špatné geny. Otázka zní, zda dokážeme změnit mikrobiotu tak, aby kladně ovlivnila naši váhu. Probíhají pokusy, jak přímo změnit střevní mikrobiální společenstva a stravu, která by změny v mikrobiotě vyprovokovala. Zdravým lidem byla podávána prebiotika (potravinové vlákniny, jež jsou pro naše tělo nestravitelné, ale které jsou pro konkrétní mikroby zdrojem výživy a stimulantem růstu) a zjistilo se, že zmírňují hlad a navozují pocit sytosti.

V knize se také dočteme o významu a účinnosti probiotik a dozvíme se, jak spolu souvisí mikrobiota a diabetes mellitus, střevní onemocnění, astma a alergie.
Pro mě však byla nejdůležitější kapitola s názvem: Střevo mi napovědělo - mikrobiota a mozek.
Autor si klade otázku: Mohou mikroby ovlivnit vývoj mozku? Mohou se účastnit rozvoje neurologických onemocnění? Jistě. Mohou. Může mikrobiota ovlivnit naše chování a jednání?
Mikrobiota může ovlivnit úzkostné poruchy s depresí a může ovlivnit i naše společenské uznání a stresové reakce - a může dokonce hrát roli v rozvoji běžných duševních chorob.

Kniha je prostě důkazem toho, jak mají maličké mikroby v různých souvislostech obrovský vliv na naše zdraví.