Mládí

23. února 2018 v 15:19 | Markéta
Mládí

Kde že ty krásné roky jsou? Kolik chyb, přešlapů, malérů a pádů jsme v životě udělali? Pokouším se učit se každým dnem, a přesto se mnohokrát ohodnotím na nedostatečnou. Občas je to hrůza a stydím se za sebe. Jenže život nepřipouští reparát a všechno se jede na ostro.

Zmateně tápeme životem. Jsme nerudní, když stojíme na křižovatce cest, protože nikdo nám neporadí, kterou cestou se dát. Jedině my sami jsme za svůj život zodpovědní a naše volba je rozhodující.

Naše mládí je pryč a my hodnotíme a srovnáváme se s dnešní mladou generací. Mladí lidé jsou nevlídní, čekají na vlakovém či autobusovém nástupišti se sluchátky na uších a nezájmem o svět. Je to počítačový věk, jsou to elektronické osobnosti, neschopné kontaktu? Jsou naštvaní, když musí pustit sednout babičku nebo dědečka, ale věřte, není tomu vždycky tak. Mám s tím osobní zkušenost.

Šla jsem do obchodu a chtěla jsem si nabrat rohlíky. No a znáte to, ty zatracené igelitové sáčky na pečivo nešly rozevřít. Nechtěla jsem být nehygienická, proto jsem si nenaslinila prsty. Můj bezmocný boj sledovala patnáctiletá dívka a místo toho, aby ze mě měla legraci, mě oslovila.
"Paní chcete sáček rozevřít a rohlíky nabrat?" mile se na mě usmála a vzápětí mi pomohla.

Vážně bych to psát neměla, ale na kuřáckém stanovišti v ruce cigaretu, jsem zmateně hledala zapalovač. Nejdříve jsem prohledala kabelku, potom igelitovou tašku a pak všechno zase a znovu. Ten zapalovač se nemohl přece propadnout do země! Říkala jsem si.
Z ničeho nic ke mně přistoupí mladá žena a s úsměvem se zeptá: "Chcete připálit?" Byla tak hodná nebo už nemohla sledovat mé zoufalé počínání. Měla jsem hned lepší náladu. Je příjemné, když se k vám někdo zachová mile a hezky. Nehledě na to, jde-li o cigaretu, či něco jiného. Lidé by neměli být k sobě neteční. Vím, bylo by lepší, kdyby žádná z nás cigaretu nepotřebovala, ale o to tady nešlo. Nyní už naštěstí nekouřím.

Jsem v lázních, sedíme jako pětačtyřicátnice s jedním mladým hezkým klukem u jednoho stolu. Kolikrát si říkám, že zřejmě ho ty naše hovory musí štvát. Musí mít jiné zájmy, než my, ženy ve středních až po středních letech. Člověk by řekl, že bude silně nespokojený, že musí sedět právě s námi. On ale vždycky s milým úsměvem přijde a řekne: "Dobré ráno, milé dámy," usměje se, a když skončí oběd či večeři zase se usměje a řekne: "Dámy, krásný den." Nehledě na to, že nám trpělivě odpovídá na naše dotazy.


Usmívejme se na sebe, ať jsme mladí nebo staří. Říkejme si hezké věty, je-li k tomu důvod. Strhejme generační mosty, chápejme se navzájem a naslouchejme si. Vážit si jeden druhého navzájem a vážit si sebe není od věci. Každý z nás přece prochází těžkou zkouškou jménem život a uspět v ní není vůbec jednoduché.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss | Web | 23. února 2018 v 17:31 | Reagovat

Ne všichni mladí jsou zlí, moc pěkně napsané 8-)

2 MarijaKes | E-mail | Web | 28. února 2018 v 13:06 | Reagovat

Vypozorovala jsem to tak, že pokud jsou mladí sami, jako ta patnáctiletá dívka, nebo žena připalující ti cigaretu, jsou jiní, jsou slušní. Ale stačí dvě holky a nevím proč se musí jedna před druhou předvádět, sprostě mluvit, ukazovat na druhé a posmívat se. Někdy mám opravdu dojem, že si na drsňáky hrají sami před sebou. Ale možná jsme nebyli jiní. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama