Duben 2018

Alison - Život nekončí

23. dubna 2018 v 8:18 | Markéta |  Knihy - takhle to cítím já...
Alison - Život nekončí
Pravdivý příběh zázraků, naděje a vítězství nad lidskou brutalitou
Napsala Marianne Thammová

Alison se právě vrací domů a než stačí nastartovat, někdo otevře dveře jejího vozu. Vidí dlouhý nůž a zcela zřetelně cítí jeho ostří. V tom okamžiku přistoupí ještě komplic. Nastává cesta hrůzy. Alison neví, kam mají namířeno, a netuší, jaký mají vlastně plán.
Chtějí ji znásilnit, nebo jí jen chtějí ukrást auto?
Zastavují na opuštěném místě, kde se povaluje plno odpadků. Alison už s jistotou ví, že ji chtějí znásilnit.

"Budeš se bránit?" Clintonův hlas mě přivedl zpátky do reality. Mlčela jsem snad celou věčnost a on to tušil. Podařilo by se mi rychle sáhnout přes jeho klín po noži, zabít ho a zamknout dveře dřív, než by se Theuns vrhl k autu? Nebo utéct do buše? Vyhlédla jsem ven. Obklopovala nás noc černá jak uhel a já dostala strach z toho, co by mě tam mohlo potkat. Nakonec jsem pochopila, že vzpírat se by bylo marné. Věřila jsem, že mi neublíží, když udělám, co žádají.

Alison doufá marně. Znásilněním však nic nekončí. Najednou ji jeden z mužů začne škrtit. Alison jen zoufale prosí o život, ovšem její prosby nejsou vyslyšeny; tedy prozatím. Cítí, jak jí povolují střeva, když si v šoku uvědomí, že jí muž prořezává hrdlo. Napočítá osm bodnutí. Vypadá jako mrtvá, proto útočníci odjíždějí.

Vytrácela jsem se do bezpečného prostoru bez hranic a času. Zaplavil mě pocit bezmezné volnosti a vyrovnanosti. Z té výšky jsem rozpoznávala osobu tam dole na zemi. Věděla jsem, že jsem to já, a pocítila silné pouto k této krvácející, poraněné dívce, ležící na břiše. Zdálo se mi, že je to malá holčička, kterou tak dobře znám. Nedocházelo mi, že toto je smrt sama. Jak bych to mohla vědět?

Alison dostává na vybranou: zemřít, nebo bojovat o život. Nemá hrůzu ze smrti - spíše naopak, ale na druhé straně zoufale touží, aby dva muži, kteří jí tolik ublížili, byli dopadeni a náležitě potrestáni. Děj, který pak následuje, je téměř neuvěřitelný. Alison se s proříznutým hrdlem a silně pobodaným břichem vydává hledat nejbližší silnici, kde je aspoň malá naděje, že ji najdou lidé.
Má štěstí na mladého studenta veterinární medicíny, který nepropadne panice a poskytne jí první pomoc. Udělá přesně, co má. Alison se dostane do rukou týmu kvalifikovaných lékařů, kteří ji operují. Ani jeden z nich nechápe, jak mohla taková zranění přežít.

Člověk by si myslel, že Alison má nejhorší za sebou, ale nejtěžší boj ji čeká v běžném životě. Vyrovnat se s následky znásilnění je cesta plná úskalí a přináší s sebou především psychické potíže.

Odjakživa jsem hledala smysl života a strávila jsem tři roky sebepoznáváním, kdy jsem opakovaně přemítala o tom, proč jsem na tomto světě a jaký je úkol nás, lidských bytostí. A nyní mám za sebou trauma, o němž bych si nemyslela, že mě potká. Jaký význam v tom všem vězí? Dnes bych snad měla být dostatečně připravená přijmout ten zázračný dar, jímž je život, a držet ho v dlaních a srdci jako drahocennou, vzácnou věc.



Spiritualismus a odvrácená strana přírody - Ivo. T. Budil

6. dubna 2018 v 9:26 | Markéta
Zpočátku se mi zdála kniha náročná, ale čím víc jsem se nořila do čtení, tím mi přišla zajímavější, až mě čtení strhlo zcela.
Za zakladatele spiritualismu je označován švédský učenec, diplomat, špión a mystik Emanuel Swedenborg. Na sklonku života ovládal deset jazyků včetně hebrejštiny, řečtiny a arabštiny. Cestoval po Flandrech a Německu, zabýval se mimo jiné alchymií, telepatií a věnoval se hermetickým a okultním vědám. Čtu dál a zjišťuji, že pan Emanuel Swedenborg trpěl i duševní poruchou, nicméně vystupoval i v politickém životě.
Poprvé u mě vyvstává otázka, která se prohlubuje s čtením knihy. Čím větší spojení má daný člověk se spirituálními vědami, tím je u něj větší riziko duševní nemoci. Ptám se pak sama sebe: Stojí člověk v momentě, kdy se začne zabývat spiritualitou, na tenkém ledě? Sama si na otázku odpovídám: Zdá se mi, že ano. Nedokážu si to vysvětlit. Snad duševní nemoc jako platba za získané schopnosti nebo jiný, možná zcela jiný důvod?
Jakou roli ve spiritualismu hraje politika? Jakou náboženství? Politika ani náboženství spiritualismus nepodporují, dokonce někdy tvrdě zasahují proti němu, a já se zase nechápavě ptám: Proč je tomu tak? Že by spiritualismus křížil cestu náboženství anebo byl hrozbou pro politiky? Proč by jim vadila skupinka lidí zabývající se duchy nebo telepatií?

Věřím, že něco mezi nebem a zemí existuje. Jsem si tím jistá. Mé přesvědčení je silné. Určitě mám ale ke spiritualismu velký respekt a vůbec bych si s tímto jevem neprohrávala.
Spiritualismus je živnou půdou také pro všechny podvodníky. Mnohdy je těžké uhodnout, kdo to s námi myslí vážně, a kdo se naopak snaží vytáhnout z člověka peníze či uznání.

Pokračuji ve čtení a seznamuji se se zvučnými jmény těch, kteří se spiritualismu věnovali. Mimo jiné mezi ně patřil i Arthur Conan Doyle.

Další zvučné jméno. Ten muž mi není neznámý a kniha Spiritualismus a odvrácená strana přírody mi přinesla další nové poznatky. Anton Mesmer se snažil prosadit jako zázračný léčitel. Domníval se, že magnety léčí. E. Ellenberger přirovnal v monumentálním přehledu Franze Antonína Mesmera ke Kryštofu Kolumbovi - prý oba objevili nový svět, ale až do konce života se mýlili v jeho povaze. Zemřeli zahořklí a zklamaní. Mesmer pravděpodobně záhy zjistil, že léčebné účinky mesmerismu, jak byla jeho metoda pojmenována, nevyplývají ze samotného magnetu, ale z jeho vlastní ruky, to znamená z osoby magnetizéra.

Spisovatelka Catharine Ann Croweová se narodila 20. září 1803 v Borough Green v Kentu. Proslula jako plodný romanopisec, autorka románů Dobrodružství Lily Dawsonové a Lili Lokwodová. Nejznámějším spisem Catarine Ann Croweové byla Noční strana přírody. Tato kniha byla dílem, které se objevilo v pravý čas na správném místě. Dočkala se velkého ohlasu. Croweová se zabývala "nevysvětlitelnými" duchovními fenomény, přičemž její představivost nabývala morbidního rázu. Catharine Ann Croweová psychicky neunesla soužití s "temnou stranou" přírody. V únoru 1854 ji nalezli, jak se nahá prochází Edinburghem. Byla přesvědčená, že ji duchové učinili neviditelnou. Léčila se a zotavila, ale její literární sláva pohasínala.

Je všeobecně známo, že spiritualistické seance často pořádaly vzdělané osoby s vědeckými zájmy. Kniha nás seznamuje s mnoha zvučnými jmény a jejich příběhy. Procházíme se tak po temných chodbách spiritualismu a snažíme se pochopit, co se dělo v dobách minulých a jaký to mělo dopad na současný život.