Robert Merle – Malevil

23. června 2018 v 10:09 | Lenka Palátová |  Knihy - takhle to cítím já...
Lenka Palátová - Malevil po 25 letech…

Setkání plánované a přece v jistém smyslu nečekané. Když jsem si v 16 letech v rámci povinné četby vybrala od tohoto autora zrovna román Malevil, naprosto jsem netušila, do čeho jdu. Přesto se stal jednou z mála knih, které jsem si oblíbila na celý život. Je jich asi dvacet a mám ve zvyku si je přečíst třeba každý rok. V době dospívání jsem neměla vyhraněný čtenářský vkus. Snažila jsem se číst všechno, což navíc splňovalo plán středoškolské připravenosti k maturitě a všeobecného rozhledu v oblasti literatury. Žánr sci-fi mě však v tomto věku oslovil a dodnes patří k mým nejoblíbenějším. Ještě teď si vzpomínám, jak mě tehdy fascinovalo, že někdo může psát takovým způsobem, nepopisovat realitu ani nic, co se stalo v minulosti, ale to, co může jednou přijít nebo to, co je naprosto imaginární. Malevil je vlastně na svoji dobu velice pokroková kniha. Dnes po letech je už hodně s čím srovnávat, příběhů na podobné téma je spousta a lidské žití pokročilo do té míry, že se asi ani nepozastavíme nad tím, že by se takový příběh jednou mohl stát realitou. Malevil jsem zkrátka měla zaháčkovaný v srdci a celých 25 let jsem na něj "myslela", že si ho musím jednou zase přečíst a zařadit do svých TOP. Náhoda tomu chtěla a zmínila jsem se o tom před kamarádkou, která mi knihu darovala. Když jsem se začetla, zjistila jsem, že teď se vlastně vůbec nepozastavuji nad příběhem jako takovým nebo spíš linií děje, ale že mě více oslovily postavy, jejich vlastní příběhy v tom jednom společném, povahy a chování za nezvyklé situace. Je to příběh o síle vůle lidstva znovu se pozvednout "z prachu", kam se dostalo po výbuchu atomové bomby. Přežila jen hrstka těch, kteří se zrovna v tu chvíli nacházeli pod zemí. Na opevněném hradě Malevilu, který si majitel Emanuel Comte koupil jako splnění svého dětského snu a kde podnikal coby chovatel koní, se podařilo zachránit i několik zvířat, která se náhle stala pro lidi jedním z největších pokladů. Lidé najednou zjistí, že auta, telefony, televize, rádio a ostatní technické vymoženosti, i pokud přežily katastrofu, jim nejsou k ničemu. Důležitější je přežít, tudíž mít co jíst a pít, a o to se musí bojovat i s jinými přeživšími, kteří jsou schopni pro uspokojení základních lidských potřeb použít i násilí. Různorodost lidských povah, které se potkaly ve chvíli neštěstí a hlavně v bezútěšných chvílích po něm, se naplno projeví. Lidé se stávají v touze přežít snadno ovlivnitelnými. Emanuel, velice inteligentní člověk, se stává jejich "vůdcem", ale zároveň jim nebere svobodu rozhodování a nepotlačuje ani ostatní aspekty lidské povahy. Je spíš psychologem, který jim pomáhá pochopit, proč se chovají právě tak, jak se chovají, a dává jim naději do budoucna. A tato naděje jim zůstává i po jeho smrti na "banální" zánět slepého střeva, které si bohužel v té době pochopitelně nemohl nechat vyoperovat.
Takže: "Vítám Tě Malevile ve své knihovně". 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MarijaKes | Web | 23. června 2018 v 15:24 | Reagovat

Pro tebe a mnohé je podobný žánr stejně vítaný jako pro mne historické detektivky z našeho prostředí nejen pro zápletku a způsob vyřešení, ale i pro popi života. Já nemám ráda ani sci-fi filmy nebo seriály. Nedokážu ani říci proč. :)

2 Markéta | E-mail | Web | 25. června 2018 v 17:40 | Reagovat

[1]: Každý jsme jiný, každý máme svůj vlastní vkus, na tom není nic špatného. Článek na blog mi napsala moje dobrá kamarádka, která mi otevírá cestu k novým objevům. Hodně spolu o knihách mluvíme a já tak zkusím i něco, co bych normálně nečetla.

3 MarijaKes | Web | 25. června 2018 v 18:51 | Reagovat

[2]: Také se nechávám vést přáteli nebo dám na doporučení jiných. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama