Tygr - John Vaillant

11. června 2018 v 11:33 | Markéta |  Knihy - takhle to cítím já...
V hlubokém lese nedaleko vesničky Sobolinyj napadl tygr člověka. Skupina pod vedením zkušeného A. Truše se vydala celou záležitost vyšetřovat. Nic je ale nemohlo připravit na to, co uviděli na místě.

Při zpětném pohledu je ohromující, jak neochvějnou rukou Truš filmuje scénu, jak klidným hlasem komentuje spatřené: primitivní chatku na mýtině porostlé křovím, dravcovu cestu a místo napadení a potom dlouhý sled strašlivých důkazů.
Kamera bez zachvění zabírá zadupaný růžový sníh, zadní nohu psa, osamělou rukavici, zkrvavený rukáv bundy a potom zacílí na kousek holé země o sto metrů dál v lese. V tomto místě záznamu je slyšet, jak člověk stěží zadržuje náhlé nucení na zvracení. Jakoby vešel do ďáblova doupěte.


Přímoří, či Přímořský kraj, někdejší součást vnějšího Mandžudska, se nachází na jihovýchodě Ruska. Žije zde většina populace ussurijského tygra a přibližně dva milióny lidí. Přímoří tvoří velký výčnělek ohromné rozlohy kontinentálního Ruska a jeho dráp či tesák se zarývá do čínského území.

V letech 1992 až 1994 bylo zabito kolem stovky tygrů - přibližně čtvrtina místní populace. Většina z nich byla odvezena do Číny. Místní vláda za finanční podpory a tlaku mezinárodních organizací na ochranu přírody založila inspekci Tygr (pod vedením A. Truše), aby se do zdejších lesů navrátilo alespoň zdání zákona a pořádku. Tyto oddíly, vyzbrojené střelnými zbraněmi, měly za úkol zamezovat pytláctví a řešit stále větší počet konfliktů mezi tygrem a člověkem.

Mnoho zkušených lidí se domnívá, že tygr by na člověka nezaútočil, kdyby neměl pádný důvod. Jaká situace musí nastat, aby se z tygra stal lidojed? Je to tygrův instinkt boje o přežití, nebo je k takovému jednání dohnán člověkem? Po tragické smrti Markova dochází k různým hypotézám, proč se tak stalo. Truš jako ochránce přírody by rád poodhalil pravou příčinu neštěstí.

Zatímco muži trpělivě vyšetřují nehodu, tygr opět dostane hlad. Je raněný a není snadnější kořisti než člověk. Vesničané jsou proto ještě jednou svědky tragické nehody.

Tygr je zvíře s vysokým intelektem. Přesně ví, co dělá. O společném soužití tygra a člověka kolují už odedávna magické historky. Lidé uctívali tygra jako božstvo a snažili se s ním žít v míru a nijak mu neubližovat, neboť jakýkoliv zásah proti tomuto posvátnému zvířeti se vzápětí obrátil proti nim.

Dnes se bohužel používají v čínském lékařství suroviny z tygra. Věří se v jeho zázračnou léčivou sílu, což vede k masivnímu vymírání zvířete. I když je lov na tygra pod přísnou pokutou, pytláctví je neustále rozšířeno. K situaci nepřispívá ani devastace lesů a s ním i zvěře, která v těchto lesích žije.

Ale zpět k vyšetřování . A. Truš se dozvídá od jednoho domorodce, který před napadením s Markovem hovořil, že Markov tygra postřelil. A postřelit tygra v tajze znamená, že Markov je nyní odsouzen na smrt.
Místní obyvatelé vědí, že tygr si ho najde.

Volaďa Markov měl možnost z tajgy odejít. Kdyby to udělal, byl by stále naživu. Měl na vybranou. Zůstává však otázka: proč se Markov vydal na cestu lesem, když věděl, že na něj má spadeno rozhněvaný tygr? Byla to pýcha? Nebo snad obava o psy? Nebo chtěl dokončit to, co začal? Podle Michaela Dunkaje to bylo úplně něco jiného. Měl pocit, že Markov už byl v tygrově područí, když jej onoho rána uviděl: "Tygr už mu sebral duši," prohlásil "Jednou jsem měl psa a ten jednoho dne začal být neklidný, rozčílený a podrážděný, pokousal mě a potom utekl. Na druhý den ho zabil tygr. Ten pes vyváděl, zlobil se a bál se, protože na něj působil tygr: pes ho neviděl, ale tygr ho z dálky přitahoval jako magnet. Je to jako hypnóza: to zvíře vkládá někomu do hlavy myšlenky. Člověk nebo pes nechápou, co se děje nebo co dělají. Někam se vydají a nevědí proč."

Existují i jiná vysvětlení, ale žádné uspokojivé nevykládá Markovovo zvláštní chování. Proč všichni, kdo ho viděli, říkali, že "nebyl ve své kůži", proč odmítal večeři a nocleh, proč se za tmy vracel na místo, které tygr dobře znal? Nejpodivnější je trasa, kterou se vydal: jeho stopy vedou kilometr za kilometrem podél Amby přes tajgu, přímo tygrovi do cesty. A navíc tygr ho nepronásledoval, ale trpělivě čekal před dveřmi, jako by na něj čekal - jako pes. Nebo jako vrah. Ani člověk by nevymyslel krutější plán pomsty.

Kniha mě zcela pohltila. Uvědomila jsem si, jaké katastrofické důsledky může mít lidské chování ve zvířecím světě. Nutně jsem se musela zamyslet nad tím, zda svým přístupem dáváme tygrovi na vybranou, a položila jsem si otázku, zda za tygrovo chování není vinen v celém rozsahu člověk. Kniha je také krásným nahlédnutím do neznámých končin tajgy, do míst, kde lidé odedávna žili v úzkém spojení s přírodou.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MarijaKes | Web | 11. června 2018 v 12:30 | Reagovat

Podle popisu u úryvků z knihy soudím, že je to opravdu napínavá kniha, jejíž myšlenky v člověku zůstanou dlouho a nutí ho přemýšlet.

2 Markéta | E-mail | Web | 11. června 2018 v 14:06 | Reagovat

[1]: Děkuji moc za krásný komentář. Je to opravdu nádherná kniha.

3 Ježurka | Web | 20. června 2018 v 13:19 | Reagovat

Kniha by určitě zajímala moji vnučku, která miluje úplně všechna zvířátka Doma má zatím jen dva kocoury a šneky - ty velké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama