Srpen 2018

Stráž

28. srpna 2018 v 16:32 | Markéta |  Knihy - takhle to cítím já...
Sergej Lukjaněnko
Stráž
Pohraničí
kniha první

Existence paralelních světů? No, jeden nikdy neví, ale zkuste si na chvíli představit, že existují. Mají tvar květu a patří mezi ně i naše Země. Jeden ze světů je jejich středem a jmenuje se Centrum.

Příběh nám vypraví Ivan Ivanovyč, který má přezdívku Bicák. Patří k pohraničníkům a jako jeden ze sedmi lidí hlídá přechody mezi různými světy.

Na Centrum se můžete dostat přes portál. Musíte ho ale nejdřív umět otevřít. To se vám může podařit například ve sprše, při úleku nebo třeba při meditaci. Většinou platí pravidlo, že se to zkrátka přihodí a vy ani netušíte jak. Pak se marně snažíte vzpomenout si, jakým způsobem jste přechod vlastně způsobili, protože je to zároveň jediná cesta, jak se dostat zpět.

Centrum prý býval krásný svět, ale vyskytl se zde vysokomolekulární mor. Všechno umělé se hned rozloží. Například není možné používat elektřinu, protože chybí izolace. Centrum bylo zničeno a nyní je na řadě Země.

Skupina pohraničníků je zapojena do záchrany naší krásné planety. Jenže mezi skupinou pohraniční stráže je zrádce.

Obdivovala jsem autora knihy za jeho nápady, jako je právě výše zmíněný vysokomolekulární mor anebo promyšlené otevírání portálu, při kterém nechyběl ani humor. Líbila se mi spousta jeho myšlenek, jež mě nenechávaly chladnou, a ještě dlouho po odložení knihy jsem nad nimi přemýšlela.

Na konci knihy je zrádce odhalen a nikdo ze zbylých pohraničníků nechápe, jaký jen může mít člen ze světa Viry důvod zničit Zemi. Jako vysvětlení dostanou brožurku, kde jsou zodpovězena všechna proč. Hlavní hrdina Ivan Ivanovyč se radí se skupinou pohraničníků - svých přátel - co udělat s touto knížečkou a nahlas přemítá:

"…že pochopím, že postupuji správně. Že to udělá každý rozumný člověk a že právě takto verbují agenty v jiných světech... Nevím, co tam stojí, přečetl jsem jen první odstavec...v úvodu nic zvláštního není. Jen slibují, že vyloží pravdu. Nevím, jestli jsou v tom nějaké čáry, psychotechnika, vymývání mozků... nejspíš je tam skutečně pravda."

"Pravda Viry," řekla Vědma s takovým odporem, jako by si uplivla.

"…Znám spoustu různých pravd," řekla zamyšleně Vědma. "Je pravda, že lidi jsou chamtivá a krutá zvířata. Je pravda, že lidi jsou schopni šlechetnosti a sebeobětování. Je pravda levice a je pravda pravice, je pravda zašmodrchaná a která jede jako po másle. Je pravda, že celý svět je v troskách. Spal to!"