Anastasia, Vladimír Megre

11. září 2018 v 8:50 | Markéta |  Knihy - takhle to cítím já...
Anastasia
Vladimír Megre

Ráda se dívám na léčivé divadlo Gabriely Filippi. Jeden večer jsem si je pustila a jejím hostem byl Vladimír Megre. Pan Megre a Gabriela mluvili především o knize Anastasia. Celý rozhovor mě zaujal natolik, že když jsem šla do knihovny, ihned jsem si knihu zapůjčila. Byla v regálu, značně ohmataná, důkaz toho, jak často byla asi vypůjčená.

V úvodu autor knihy píše zajímavou zprávu: Tato kniha nepatří do řady publicistiky, fantastiky nebo dobrodružné literatury, nehledě na neobvyklost a neskutečnost toho, co se stalo. Její žánr se nepodařilo určit.

Knihu autor doporučuje číst v přírodě při šumění trávy a za zpěvu ptáků. Slibuje tak, že i čtenáři se budou cítit lépe, neboť kniha má jistý energický dosah. Četla jsem ji ve svém pokoji, venku byla zima, a i přesto se mi četlo velmi dobře.

Autor jako podnikatel vyjíždí se svou lodí a posádkou na cesty. Mnohdy nezahlédl živou duši, ale na jednom místě ho čekalo překvapení, které mu už navždy změnilo celý jeho život.Během jedné ze zastávek v místě, které bylo jen zřídka obydleno, se na něj obrátil stařík s podivnou prosbou: chtěl, aby jim dal Vladimír k dispozici lidi, protože potřebovali uříznout Zvonící cedr. Tento cedr nebyl obyčejný, kousek z něj se má nosit na krku. Lidé jsou pak schopni vyléčit se z každé nemoci. Důležitější však bylo, že člověk vlastnící tento kousek se stane lepším, úspěšnějším a talentovanějším.

Vladimír mu neuvěřil a odjel.
Když však autor navštíví místo podruhé,seznámí se zde s velmi milou a záhadnou bytostí. Její jméno je Anastasia. Je to neuvěřitelně krásná poustevnice, která žije v tajze. Anastasia téměř Vladimíra očaruje. Je to zvláštní osoba, je jako z jiného světa. Přitom ví všechno o našem světě, o problémech, které trápí a drásají naši společnost a má na to i svoje řešení.

Anastasia věří, že největší poselství lze nalézt v kráse nebe a tichu lesa. Sama žije v lese, skoro nenosí oblečení a nemá zásobu potravin. Každé ráno se bouřlivě raduje z východu slunce, hladí každou rostlinku, každý nový klíček. Má silné pouto k matce zemi, ke všemu živému a k celému vesmíru. Vypadá to, jako by všichni zpívali stejnou krásnou píseň.
Mnohdy je to na Vladimíra trochu moc informací a je si jistý, že se zbláznil buď on anebo ona, když náhle na vlastní kůži pocítí léčivý paprsek Anastasie.

Poprosí ho, aby jel domů a napsal knihu. Napsal o všem, co ho naučila. Vladimír se ulekne a řekne: "Já jsem podnikatel, neumím psát, to ať dělají spisovatelé." Anastasia ho ale pohladí a vysvětlí mu: "Neboj se, všechno napíšeš a nemusíš si vůbec dělat žádné starosti."
Vladimír knihu opravdu napíše a k jeho údivu, je kniha distribuována po celé zemi a je velmi úspěšná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MarijaKes | Web | 11. září 2018 v 11:06 | Reagovat

I tento příspěvek se četl pěkně jako pohádka. Asi je velmi důležité si uvědomit si, opdkud pocházíme a kam bychom se měli vracet, k čemu vzhlížet, čeho si vážit. Určitě to bylo příjemné čtení.

2 Markéta | E-mail | Web | 11. září 2018 v 17:56 | Reagovat

[1]: Ačkoliv mi je čtyřicet pět, pořád cítím kdesi uvnitř kus dětské duše. Nelze asi uvěřit všemu, co se v knize píše, ale čtení to bylo opravdu krásné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama